Akvárko a papíry

27. srpna 2016 v 14:13 | Kaki |  Deníček neboli random kecy
Tak jsme jaksi předělávali nábytek v mém pokoji... Respektive, moje sestra uklízela akvárko, co mám za nohama na šicím stroji, který používáme jako stůl a dopadlo to tak, že jsme ho úplně vytáhli.... A tak jsem se musela prohrabávat věcma, které tam za tím byly zapadlé... Byla tam spousta zajímavých věcí!


Třeba... Počmárané kusy dřeva, takový ti nalepovací věci co se dávali v kauflandu nebo kde k 200 korunám nákupu, spousta tužek a pastelek... No prostě hrozně moc bordelu, který jsem musela uklidit. Protože... Já mám takový zlozvyk, vždycky mi za postel nebo za ten stůl něco omylem zapadne. No a když se tím člověk potom prohrabává, je to strašná sranda. :D

Co je ale hlavní byly ty papíry. Já jsem byla vždycky člověk, co musel neustále čmrkat a zapisovat a snažit se dostat myšlenky dolů na papír nebo někam jinam, hlavně aby nezůstaly v mé hlavě. Takže, za tím podělaným stolkem bylo děsně moc papírů! A byly to buď odřezky papírů, když jsem před dvoumi miliony lety něco stříhala a byla moc líná to vyhodit, byly to kresbičky z doby TSOBka a takové to, kdy jsem byla creepypaster jak něco na měřítka té doby, kresby Sev, Clow, Miky a Emy... A potom tam byl jeden úhledně složený papír.

Vzala jsem ho a otevřela... Uviděla jsem chaotický text, v různých řadách, sloupcích, proplétající se, byly to většinou anglické věty nebo fráze. Kde nebyl text, byly znaky nebo to tam bylo zaškrtané, aby ani kus na tom papíru nebyl volný. Hned mi došlo, co mám v rukou. Tenhle papír jsem psala nedlouho po událostech 20.1... Nechtěla jsem to číst. Zavřela jsem to a chtěla někam zahodit, ale nakonec jsem to přece jenom otevřela a tak nějak rozluštila....

Víte, já takhle nalezené papíry většinou někam založím a čekám na moje starší já, až je zase vyhrabe a přečte. A nezáleží na tom, jestli se za ně stydím, jestli moc jsou divné, jestli dokola nedělám jenom facepalm nebo brečím smíchy. A víte co?

Tenhle papír jsem spálila.

Šlohla jsem nenápadně zapalovač a s podivným uspokojením jsem sledovala, jak ho oblizují plameny. Pomalu mizel přímo pod mojima rukama, měnil se v jemný šedý prach, který se snášel dolů. Místnost se plnila smradem pálícího se papíru.

Nikdo nemusí vědět, co se tehdy stalo!

Každý má právo občas spálit kus své minulosti...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Roži Roži | 27. srpna 2016 v 15:14 | Reagovat

To je jako kdyby němci zničili starý nacistický tank a řekli, máme právo zničit část jejich minulosti. Kdepak, to není správné... Ten papír jsi měla nechat, pak bychom si ho přečetli a zasmáli bychom se tomu, kam se to všechno teď dostalo. xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama