To-bo-gán

13. března 2016 v 1:41 | Maki |  Deníček neboli random kecy
Wtf co je to za název Maki ._. xD A JDE SE OBTĚŽOVAT MOJE IMAGINÁRNÎ FANOUŠKY KECY Z MOJEHO NEZÁŽIVNÉHO ŽIVOTA! xD

No tak co. Uznejte, že pokud jste tu, jste buď já, někdo, kdo mě stalkuje, někdo, kdo mě má rád, nějáký můj kámoš/ka nebo někdo úplně náhodný. A nebo všechno dohromady. Eeeh... Maki? To nejde... Jakože že se máš ráda a stalkuješ se, jsi svoje kamarádka a zároveň někdo náhodný? Ale drž troubu mikrovlnko! Jsem tu, abych si mohla vylét srdíčko, jak se to říká! Maki wtf... Liso drž...!

Užívám si to, fakt že jo. Užívám si, jak šílené to je. Jelikož je to důkaz, že od zhruba přelomu ledna a února, jak už někdo řekl (i ve stejné souvislosti.) znovu žiju. Že tohle není prachoprosté přežívání. Jako to bylo před tím. Protože se všechno kazilo, a když už jsem si myslela, že to horší nebude, horší to ani nebylo. xD aaaa.... Po té absolutně wtf středě začely eeee... Tak trochu výkyvy. Středa, co jsem byla absolutně mimo, čtvrtek, co jsem byla taky mimo... Až do velké přestávky... To bylo takové... Důležité. Nene, to je blbost. To to nezačelo. Začelo to pátek před tím, kdy jsem se o malé přestávce vykadla z učebny fyziky a vlezla do výtvarky... A to jsem se usmívala jako pikatchu na drogách celou fyziku a ještě i v češtině a myslela jsem si, že mi ten úsměv budeš muset odoperovat .-. XD tak... To byl asi ten úplně první. Wau. Noooom... A já si to užívám a to kurwa moc!
No tak ale jako... jak si to jde neužívat? O-o xD dobře... Dobře... Úplně jednoduše. Někdo možná nemá rád, když něco bolí, někdo nemá rád když se zaplete do něčeho, co je větší než on. Jasně. Ale jaký je to pocit, když víš, že po takové době zase žiješ? Je to neskutečný pocit. Cítím se trochu jako R z toho filmu "Mrtví a neklidní". Ho taky v závěrečné scéně sejmuli, ale on si to užíval, jelikož ožil. Nebo tak jsem to pochopila ._. XD
Nom nom. Na tomhle období je šílené to, jak rychle se mění. A taky, že ho nemůžu zařadit do kategorie lepší/horší. Jelikož je zároveň tím nejlepším a nejhorším obdobím, co jsem kdy zažila.
Jsem ráda, že jsem si nevzpomněla na tu věc s dětstvím či co... Stěny jsou škaredé a já usínám. Dobrou pokeši!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Two faced Angel Two faced Angel | E-mail | Web | 24. března 2016 v 14:30 | Reagovat

Jasně, není nad pocit, když se cítíš jako napůl zombík, kterýho střelili do hrudi, nikdo se nestaral, že ho střelili do hrudi a on se tomu ještě smál a šťastně řval: "Já krvácím! Já krvácím!"

Sorry, ale to fakt nešlo, já to prostě musela napsat XD.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama