Cesta z města někam někam

18. března 2016 v 19:10 | Maki |  Deníček neboli random kecy
Kurwa, kam ten měsíc zmizel? O.O jo, no vlastně, my jsme se otočili a teď míříme k Jižním Svahům... Hah, Jižní Svahy... To zní jako z nějákého fantazy... A přitom jsou to jenom Jižní Svahy, které vidím, když vyhlédnu ze školy...


Ha, tady jsi, měsíci! Nie, kam zase zdrháš?! Ok, ok. Takhle zůstaň, ať se můžu opřít o okno, nepřítomě na tebe zírat a dál se soustředit na tu--- nieee, nechoď nikam! Pfff... :c asi bych tu větu měla dokončit. Ať se můžu opřít o okno, nepřítomě zírat na měsíc (ne, není noc, je 17:17, zapadá slunce, ale měsíc je jasný) a soustředit se na německý metal s dudama, co mi přeposlal bratr. Teda myslím, že je to metal, a taky myslím, že je němčina. Todesangel - Saltatio Mortis. Popravdě, nevím co je název skupiny a co písničky o.o hraje mi to v uších už tak po šesté. Po sedmé. Tak.
Hele, kam moji rodiče zmizeli? Jsem sama v autě, co stojí někde v neznámé čtvrti. Je mi zima, jsem unavená a osamělá. To bude asi důvod, proč si tu do poznámek píšu tenhle shit, že? Protože si příjdu osamělá. A chci ho mrdnout na pomocný blog, který má větší aktivitu než oficiální. Brrh, tady je kosa.
Nooom... Ne, "soustředit se" není dobré slovo. Spíš se jenom tak čumět ven a přemýšlet.
Hele... Když se podívám z okna, vidím otevřenou garáž. Ten barák má číslo 1189. Jedna jedna osm devět. Hmmm... 89 - 13 = 76. A nebo taky... Jedna jako... Jako počátek, třeba, takže dva počátky, osm jako osud a devět jako čekání/čas. Co to tak může znamenat? Začít podruhé chce náhodu a vyčkávání. Ne. To nedává smysl.
Rodiče se vrací. Něco si říkají. Neslyším je. Mám v uších sluchátka. Startujeme. Jedeme. Písnička po deváté zkončila a po desáté začela. Je 17:35. Míháme trolejbus číslo dva. Dvojka ještě nemá žádný spešl význam. Chci to nechat tak... Zatím. Všechno má svůj čas. Zase jsme zastavili? Nie :c dobré, už jedeme. Je 17:37. Posouvám si bundu pod hlavu. Písnička po desáté zkončila a po jedenácté začela. Je 17:39. Po pravém okýnku, u kterého sedím, vidím západ slunce. Připomnělo mi to jednoho malého brýlatého spolužáka. Nevím proč.
Ha! Měsíc! Ahoj... Už jsme se dlouho neviděli.... KURWA! Proč musíme pořád někde zastavovat? :V dvanácté kolo písničky. Je mi zima. Chci někoho obejmout. Začínám rozumět některým slovům. "Kaine" "wir" "nicht" "dir" a "schwimmen". Jinak tomu typanovy nerozumím ani ň. Ani ňuňu. Wtf. Je 17:46. Třinácté kolo. Rozhodla jsem se, že bude poslední. Potom si pustím něco jiného. Vyrážíme!
Měsíc! Konečně. Můžu zase přemýšlet. Třeba právě o třináctce. Protože jsem se ještě pořád nedohodla sama se sebou, jestli to je nebo není šťastné číslo. Konec písničky. Jdu si pustit druhou, co mi bratr přeposlal. Je divočejší. A je anglicky. A hnedka první slova pojednávají o sebevraždě. Super xD
Seru na to, bolí mě prsty. Je 17:56.

18:10. Všude jsou stromy. Ne, fakt, jak jsme se tak rychle přemístili z města sem. Vsetín. Pfff.
Nom, na to, že je Abandon - Stratovarius (to je ta druhá písnička) zpívá anglicky, nerozumím tomu o nic víc než té němčině o-o vlastně jenom ten začátek, kde se zpívá že čeká na vlak a něco s bolestí a myslí a dál... To je "známá barva" nebo "známá smrt"? O.o nicméně, začíná být tma. A ty kytary, to je... Prostě... nedivím se Hucině, že se jí to líbí. Xd
Začíná být tma. A měsíc zalezl za mraky a už se se mnou nebaví. :c ale ta růžovo-modro-něco obloha byla wonderful! Ještě s tou zvukovou kulisou!
Je zajímavé, jak čím dál větší je tma, tím víc světla aut vyčnívají z okolí. Ty hory... Wow... Zlobí mi jedno sluchátko. :v
Naše GPS se odráží ve skle. Hodí se to, když jste moc líní se zvednout a podívat se rovnou. 16 minut, cca. Ta cesta... Ty světla... Brm brm brm... >:
Zatím co to předtím mi připomínalo, že mi něco chybí, tahle písnička mě nutí dívat se jak jsou ty normální věci, tma, hory, cesta, světla, absolutně nádherné. Jakože... Ne že by mě nebolel zadek a nebyla mi zima, ne že bych neměla ten divný pocit, ale... Říká to něco jako "co je špatné na osamělosti? Na bolesti? Na temnotě? Na špatných věcech? Jsou nádherné!" just... Tohle je blbě. Jdu si pustit to druhé. Až dojedou ty wonderful kytary.
Jaja. A teď si jdu užít posledních pět minut jízdy. Alespoň že už nejsem tak frustrovaná, že píšu erotické povídky. Vždycky pomáhá vypsat se z toho. Xd
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama