Listopad 2015

Přelud

24. listopadu 2015 v 19:53 | Maki |  Deníček neboli random kecy
Hah, poslední dobou mám čím dál víc pocit, že se všechno hroutí.
Ale to není pravda! Je to jenom takový...
takový přelud.
Není to přece přirozené, tyhle pocity?
Zvlášť když jde člověk do puberty a začíná válka?
Je to přirozené.
Mlčte, Clowny, Miky, Seven a Emo.
Já vím že chcete něco namítnout, ale mlčte.
stojíte na stranách barikády a vidíte jenom nahoru a já se na to dívám hezky z nadhledu.
Takže vím, že za to všechno můžete vy.
Že to na vás všechno zhazuju? Já za to nemůžu, je to pravda!
Každá se mě pokoušíte stáhnout dolů, ale já chci sakra nadhled!
Chci přemýšlet a plánovat a předvídat a nic si nenalhávat, ale vy čtyři mi v tom seriózně bráníte!
Pocity, přes které si nevidím na špičku nosu, pche.
Části, které se mě pokoušejí ovládnout.
Jste špatné, víte o tom?
Stavíte přeludy, které mi brání stát se...
Stát se...
Proč mě napadá jenom jediné slovo, co by se dalo použít?
Už dávno jsem si ho zakázala, abych mohla být spravedlivý soudce.
Bráníte mi stát se dokonalou.
Moje vlastní části mi brání abych prosperovala a využila všechny moje schopnosti, není to směšné?
Ne.
Je to smutné.
Většinou ty přelude oběvím a přejdu, ale tohohle se mi nejde zbavit.
A co když se doopravdy všechno hroutí?
Dala bych si facku, ale musím počítat i s touhle možností.
Musím si nechat hlavu otevřenou, přemýšlet i nad tou nejnepravděpodobnější modžností, ale nenadržovat jí, na všechno se dívat z toho nadhledu, hezky spravedlivě.
Víte jak je to těžké, tohle soudcování nad obyčejnýma věcma?
Jak vlastně vím že to, že že se všechno hroutí je opravdu přelud?
Ach jo, měla bych se jít vyspat a přestat chodit s věcma takhle do hloubky.
Očividně mi to nesvědčí.

Nátlak

13. listopadu 2015 v 21:51 | Maki |  Deníček neboli random kecy
Hranice.
Uż zase? Už zase mám čtyři stěny a vidím, jak mi uniká vzduch, vnímám to jak se konec blíżí.
Časová tíseň, bolest.
Jakobych slyšela, jak nademnou lidi podepisují ortel.
Existuje svoboda?
Existuje místo, kde vám nikdo nebude stavět stěny?
Existuje místo, kde narazíte až na vlastní hranice?
A pokud ne, proč?
Proč se jednou nemůžu chovat tak, jak uznám za vhodné?
Proč musím jít spát v deset?!
To je tak... Malicherná otázka, tak zbytečná, a mě donutila se rozbrečet.
Ty strašné minuty odtikávající konec...
Ale není to konec! Pro mě ne!
Když budu chtít, budu vzhůru do čtyř, rozbourám zdi, překročím ty zasrané hranice.
Chtěla bych se vyfackovat, sakra. Proč se tak vzrušuju nad takovýma hovadinama.
Hovadina, která mě dohání k šílenství a která se ve mě příčí jako rybí kost v krku.
Když budu chtít, udělám cokoliv.
Nikdo mě nedonutí žít podle jejich pravidel! NIKDO!
Člověk může udělat cokoliv, ale musí si nést následky.
ani už nevím co je to za citát.
Ale jsem v tísni.
Naprosto uzamčená tima stupidníma stěnama.
Probourám je, ale to je porušení pravidel.
Po porušení pravidel následuje trest.
Ale trest z principu.
Proč musím mt stále předurčené hranice?
Chci svoje vlastní...
Slzy.

Háj!

2. listopadu 2015 v 17:09 | Maki
Vítejte na mojem v pořádí šestém blogu! :3
áno já vím, jsem strašná, jak zabírám místo, alenikdo mi v tom nezebrání :D
Tenhle blog by měl sloužit jako pomocný blog pro moje hlavního miláška (na kterého zvyyysoka kašlu, ta neaktivita je strašná), tedy jako místo kde bude "to, co se jinam nevlezlo" a taky jako místo, kam budu moct dávat různé posřehy z mojeho života (depresivní kecy a spol.) no, a taky jako místo, kde si budete moc vypálit oči mojima výtvorama. (ne že by nestačily všechny ty gramatické chibi) (píše se vlastně gramatické s tvrdým nebo měkkým?... .-.) Taky by tady měli přistát nějáké příběhy a TT, no vůbec, nemáte se na co těšit.
Bájz pokeši! Uvidíme se u dalšího článku! x3