Narozeniny

23. srpna 2018 v 0:15 | Kai
Im 16
Im the

O L D N E S S

:')
 

27.07.2018

27. července 2018 v 17:49 | Kai |  Deníček neboli random kecy
Hádejte kdo se ještě nepohnul?

Ugh, pitomé sny. To bylo bez prdele tak po šesté, co se mi tohle zdálo. Vždycky je to úplně to samé a já jsem děsně šťastná, a potom prostě, ugh, najednou prostě probuzení. Co to je? Moje podvědomí se mi posmívá nebo co. Pitomé 2012 Holywood Undead, pitomý Deuce s jeho "i'm sorry, oh, i'm sorry, no" a pitomý J-Dog nebo kdo s narážkama na sebepoškozování a vůbec, pitomé YT a internet, a pitomá já a ugh. Ugh. UuuGH.

Za pět hodin moje rodina a já nastoupíme do auta a pojedem na letiště. Mám ráda letiště. Teda alespoň jsem měla ráda všechny ty, na kterých jsem zatím byla. Byly to velké haly s ošoupanýma sedačkama a zvláštně voněly. A jsou tam lidi a je tam světlo, a venku je tma, protože je noc, a všechno je opuštěné, protože je noc, ale ne letiště, letiště není nikdy opuštěné. Ani pořádně nevím, kam letíme. Ani pořádně nevím, o čem je ta písnička. Mám sluchátka které když mám na sobě nějaký počet hodin, začnou mě děsně bolet uši, a ten počet hodin si chci nechat do auta, takže na sobě mám jiné, které mi nesedí do uší, protože mi nesedí do uší žádné, a tak si je tam musím násilím cpát a držet si je a to odvádí moji pozornost, ne, neodvádí, moje pozornost je už odvedena, cítím se tak otupěle. (1) Messanger, Pan Ořech píše! Já vím. Venku je šedo. The sky is grey, all the blue got into me, nebo něco. Nevím. Asi si to pustím ještě jednou.

Mám pořád tvůj vlas. V tom snu jsem se tich tvojich zase mohla dotknout a bylo to... no. Jeez, jak dlouho tohle bude trvat? Chtěla bych to nechat jít. Opravdu chtěla. Je hotovo. Zranila jsem tě a ty jsi pryč. Už ani nevím co se stalo. Už ani nevím jaké to bylo. gSFADFS adfs dfkofd fdjoodfd Eva si tohle určitě čte a dobírá si mě, že tady fňukám xddddd patetické, co... neboj, už dělám na té věci cos mi poslala. Teda nedělám. Teď jsou doma moji rodiče, takže to bude až se vrátíme. Nevěděla jsem, že tady dneska budou.

...už se těším až se vrátíme. To už tady Oříšek bude. Budeme spolu hrát na kytary a hrát simíky a rimworld a mazlit se a válet se. Ta speciální věc na ní je to, že ví, kam míří, má směr a je schopná si ho udržet. A neptá se, jestli to vyjde, neptá se, jestli náhodou nechce něco jiného, ne. Jenom jde. Obdivuju ji za to. A říká že mě miluje, a já taky říkám že ji miluju, a malujeme si hezkou nesplnitelnou budoucnost, a já si nejsem jistá jestli ji náhodou nebere vážně. Taky jsme si spolu malovali budoucnost. Jenom jde trochu o to, že protože Fro je všechno, ale ne ztracená, tak... nechci říct že nerozumí čím to procházím, to by znělo hrozně emo a edgy a navíc to chápe, ale... nemá to plně vybarvené, no, nebo se mi to tak zdá. Často se cítím jako jediná na světě. Jakoby nikdo nerozuměl, i když vím že všichni ví. Je to jakoby moje emoce ovládalo děcko, co nerozumí slovům a mojim myšlenkám. Je to na hovno. Also slyšel někdo někdy o Nintendocore nebo Simspsonwave? ...podle všeho jsou to hudební žánry, co fakt existují... .-.

Wait, neměla jsem uložené nějaké random citáty z generátoru?...


...ok. Teď půjdu přestat ignorovat Fro a pustit si nějaký vaporwave nebo jak tomu říkali.

k

4. července 2018 v 14:12 | k
Robin věděl, že se nikdy nevrátí domů.

Světlo bylo pryč a on se musel naučit žít v tomhle novém světě, který nechápal a kterého se děsil a štítil.
Musel se naučit ho respektovat, přijmout ho, a znovu začít vnímat a nacházet hezké věci okolo něj, protože jinak to nemohl sám se sebou přežít. Ke všem příjemným věcem, co byly v tomto světě, byl kompletně slepý. Asi kvuli touze po domovu, který už se nikdy nevrátí. Sice ví že je pryč, ale musí si spojit všechny body. Zbořit všechny své vnitřní zdi a zapomenout na všechno, co kdy věděl a znal. Musí si to uvědomit, aby se přes to dostal. Musí se přes to dostat. Je to právě teď jediná jeho práce.

A až začne být Robin zase šťastný, až přijme Secondlandy a novou verzi sám sebe, zjistí, že celý tenhle nový zvláštní svět, do kterého ho osud hodil jako do ledové vody, se stal jeho novým domovem.
 



Želvy

5. února 2018 v 21:15 | Kaki |  *agresivní krčení rameny*
Našla jsem nějaké želví videa

Kolikátého že dneska je?

21. ledna 2018 v 18:55 | Kepainis Kaki |  Deníček neboli random kecy
...huh...
21.1.2017...
Včera před dvoumi lety byla Středa.
...čas zavzpomínat si na Rožka?
Tak fajn.

Pod klavírem

18. prosince 2017 v 18:40 | Kaki |  Deníček neboli random kecy
No... tak jsem zase tady.
Na mojem "nejoblíbenějším" místě z bytu.
Pod klavírem.



Kaki - Nic

21. října 2017 v 12:48 | Kepainis |  Da musik

Skillet - My religion

12. října 2017 v 17:57 | Kaki |  Da musik

Kam dál